JAROSLAV PAVLÍČEK

1978, SPŠE Ječná, ČVUT FEL obor výpočetní technika
4 děti, Mníšek pod Brdy
Konzultant a architekt informačních systémů

2019 - studuji MBA

Před časem jsem řešil - jít studovat MBA nebo si založit firmu a učit se praxí? Zvolil jsem to druhé, ale po letech mi přišlo, že doplnit si teoretické znalosti nemusí být na škodu a může ulehčit nabírání zkušeností metodou pokus omyl. Podle toho, co jsem viděl okolo, jsem očekával, že je to otázka především finanční investice, za kterou získám titul, zajímavé znalosti, kontakty na lidi podobně smýšlející a v podobných životních situacích. Očekával jsem, že mě to posune v pracovním i osobním životě.
Krutě jsem se zmýlil. Studium na Business Institut je založeno především na samostatném vypracovávání postupových prací. Čili si připadám jak ve škole pro spisovatele. Se svým poměrně vysokým pracovním vytížením vyplodit každý měsíc desetistránkovou postupovou práci je docela výzva. Studium jsem si prodloužil a mám velký respekt k nositelům třípísmenkového titulu. Proto, pokud se vrhnete do studia MBA, zjistěte si dopředu, jakou formou studium probíhá a jestli Vám bude příjemná.

2018 - solution architekt AEM ve Škoda Auto

Když se řekne Adobe, většina lidí si představí Photoshop, InDesign, Illustrator a nástroje na zpracování grafiky. Adobe je však jedničkou i v enterprise systémech pro podporu prodeje a jedním z takových nástrojů je Adobe Experience Manager (AEM), pokračovatel platformy Adobe LiveCycle, se kterou jsem v minulosti zažil velké věci.
V létě 2018 jsem dostal nabídku se o několik takových instancí AEM starat ve Škoda Auto v Mladé Boleslavi. Taková nabídka se neodmítá ...

2017 - proč mám rád zahraniční projekty

Proč se podílet na zahraničních projektech? Protože to velmi obohacuje. A nejen materiálně. Osobně oceňuji možnost cestovat, mít zaplacené letenky a hotel, poznat místní kulturu, vyzkoušet si "chodit do práce" jinde. První den přinést místní sladkosti a speciality. Déle velmi oceňuji zahraniční projektovou kulturu, lepší zacházení, zejména v případě, kdy je třeba udělat něco navíc, co v původním zadání nebylo. Je zcela normální za takové věci zaplatit a netvářit se, že to vlastně v zadání bylo od začátku a když ne, tak to je přece jasné, protože bez toho by to nemělo vůbec smysl.

2016 - bankovní certifikace PCI DSS

Zajímavou profesní zkušeností byl proces certifikace na PCI DSS. Jedná se o certifikaci, kterou musí mít každý systém zpracovávající data z platebních karet. V rámci procesu jsme rozdělili celý systém do zón a pro každou zónu definovali pravidla přístupu a pracovní režim. Díky architektuře microsevices to nebylo tak náročné, jako kdybychom trhali klasický J2EE moloch. A tak většina procesu byla o přípravě požadovaných dokumentů. Setkání s auditorem už byla třešnička na dortu. Z pohledu provozu takového systému se vše zesložití, vývojáři ztratí přístup do logů, systém se rozdělí do zón, do každé zóny má přístup o jednoho méně, než je potřeba.

2015 - pracuji v nejvyšší budově Londýna

PowaTag byl britský technologický startup přinášející revoluční platební metodu, která propojila prodeje v digitálním a reálném světě. Nascanováním magického QR kódu mohli zákazníci snadno nakupovat, platit a přitom zažívat výhody elektronických prodejů. Na projekt jsem přišel jako řadový programátor pomáhat s tvorbou propojovacích můstků na bankovní systému a eshopy. Protože mě práce bavila, stal jsem se postupem členem užšího týmu a zatímco v Čechách lámal rekordy Šoptet, já v Londýně prováděl integrace a certifikace napojení na technologie jako BT Fresca, Websphere Commerce nebo unikátní Demandware.
Projekt měl své zázemí v nejvyšších patrech Heron Tower, 3. nejvyšší budovy v Londýně. To byl velký zážitek.

2014 - první zkušenosti s cloudem - s Google App Engine

Jaký server dokáže obsloužit mobilní aplikaci, kterou ve špičkách používá velký počet uživatelů? Levný bude přetížen a drahý bude mimo špičku nevyužit. Jako vhodné řešení se jevilo použít cloud, který umí škálování - tzn. navyšuje svůj výkon podle potřeby a za ten se platí.
Zvolili jsem Google App Engine. Příjemným bylo nejen vývojové prostředí zdarma, ale i množství dokumentace a existující komunita. Avšak brzy jsme přišli na jistá úskalí, např. když server přestal odpovídat kvůli vyčerpaným limitům. Ukázalo se, že každý dotaz do databáze měl svoji cenu - zápis vyšší, čtení nižší - a v bezplatném režimu byl počet omezen. Když jsme limit vyčerpali, muselo se čekat do dalšího dne. Museli jsme do detailu prostudovat, jak fungují cloudové technologie a aplikaci podle toho upravit. Nakonec jsme spotřebovávali zlomek denního limitu.
Překvapením bylo, když začaly limity docházet pravidelně z ničeho nic v době, kdy se systémem nikdo prokazatelně nepracoval. Ukázalo se, že roboti prohledávající celý internet, narazili na webové rozhraní a natolik je zaujalo, že vyžrali limity do mrtě. To je cenná zkušenost - nikdy nevíš, co tě zítra ráno překvapí.

2013 - první mobilní aplikace

Když vlivem hospodářské recese Adobe přehodnotilo svoji obchodní politiku a zavřelo pražskou pobočku, byl to pro naši firmu průser. Tým programátorů nebyl připraven na prodej korporátního produktu, jakým byl Adobe Experience Manager. Naše obchodní dovednosti se omezovaly na přípravdu dem, návrhu architektury, diskusi s techniky po boku obchodníka, se kterým jsme přišli na schůzku. Co naplat. Nalili jsme si vlastní medicíny, vzali nástroj Adobe Flash Builder, který jsme do té doby prodávali, a začali v něm programovat mobilní aplikace. Jak ale začít nový business bez ukázek hotových řešení a referencí? Vymyslel jsem následující prohlášení: "Podívejte, my s tím začínáme a reference nemáme. Proto je potřebujeme a bude nám velmi záležet na tom, abyste byli spokojeni a referenci nám rádi dali." Fungovalo to.
Po několika "hračkách" pro kamarády jsme získali první zakázku - mobilní aplikaci pro konferenci. Hrozně jsme se na tom natrápili, zvlášť s iPhonem, který jsme ani neměli. Pronajímali jsme si ho vzdáleně nebo prosili kamarády o otestování. Projekt byl nakonec velmi kladně oceněn, zákazník nám dal jako bonus peníze navíc. To nás velmi povzbudilo a nasměrovalo.

2012 - tiskové řešení v Pražské Plynárenské

Po úspěchu ve zdravotní pojišťovně jsme zažili další v Pražské Plynárenské. Je nepředstavitelné, kolik toho taková organizace tiskne - denně na pobočkách a měsíčně velké množství dokumentů pro své zákazníky, převážně faktury. Tisky na pobočkách probíhaly rychle v on-line režimu, tisky ve velkém objemu se zpracovávaly dávkově. Platforma Adobe se díky množství různých konektorů snadno napojila na SAP. Řešení se přeneslo z outsorcované služby do interní správy, což kromě významných úspor přineslo především flexibilitu. Později byly některé z tiskových sestav doplněny o elektronický podpis, aby vyhovovaly požadavkům české legislativy. A takto tam tisknou dodnes.

2011 - zakládám s.r.o.

Když jsem se po nějaké době svého podnikání ohlédl zpět, přišlo mi, že nemám nic než příběhy k vyprávění a odstavce v životopise. Živnost je skvělá z hlediska daňových úspor. Nemá ale historii, nedá se prodat, není to nic. Také je vhodná pro určitý typ byznysu. Jiné je očekávání od živnostníka, jiné od firmy. Jiné jsou zakázky, jiný je i přístup. Pro další rozvoj svých aktivit mi už živnost nestačila. Nejnáročnější bylo samozřejmě vybrat jméno, aby bylo volné a něco znamenalo. A tak jsem vymyslel INITED Solutions s.r.o.
Dnes vidím, že jsou dvě typické motivace pro založení firmy:
1. máte skvělý nápad, kterému věříte, tak jdete a založíte něco nového. Najdete si nové zákazníky, vybudujete know-how, začínáte od nuly.
2. děláte něco a vidíte, že by to ve vašich rukou fungovalo lépe. Tak se trhnete, vezmete si s sebou know-how, zákazníky a pokračujete dál, ale po svém.

2010 - můj největší průser

Kartička pojištěnce se vždy posílala na kontaktní adresu, u nezletilých na adresu zákonného zástupce. Napsal jsem na to proceduru v Oracle PL/SQL, vše jsme otestovali, předali do provozu a zapomněli na to. Jednoho dne pak někdo přiběhl, že na adresu jednoho pojištěnce nedorazilo několik kartiček - pro něj a děti, ale několik beden kartiček! A kdyby alespoň celá zásilka dorazilo najednou, ale ona přicházela v rámci několika dní. "To nemůže být možné", dušovali jsme se, "to zpackali kurýři". Chvíli to trvalo, než jsme našli, kde to vzniká - v mém kódu: pokud je pojištěnec nezletilý, nastavím adresu dodání na adresu zákonného zástupce. Pokud je zletilý, nedělám nic. A to byla ta chyba - adresa dodání se nastavovala pouze při zpracování nezletilého pojištěnce a držela se až do zpracování dalšího. Tak kartičky zletilých pojištěnců chodily na adresu zákonného zástupce posledního nezletilého pojištěnce.

2009 - zrychlení tisků z týdne na hodinu

Když vygenerování jednoho reportu zabere pět sekund, kolik dní se bude generovat 100.000 reportů? Pět a kousek. Takové řešení bylo prakticky nepoužitelné - v pondělí se to spustilo a ve čtvrtek se zjistilo, že je tam u někoho chyba, a znova. Důvodem takové pomalosti byla především komplexnost - data bylo třeba získávat z několika různých na sobě závislých systémů.
Navrh jsem jiný způsbo zpracování: místo toho, aby se pro každý individuální report dotazovalo do všech systémů, provedl jsem hromadné exporty ze všech systémů do databáze Oracle do pomocných tabulek, nad nimi spustil zpracování a výstup vracel ve formátu XML, v přesně takové podobě, jako bylo potřeba pro naplnění šablony. Výsledek optimalizace bylo 50 minut. A protože s jídlem roste chuť, spouštělo se generování znovu a znovu, dokud se nevychytaly všechny mouchy až byly výsledné reporty perfektní.

2008 - zakládáme zdravotní pojišťovnu

Těsně před vypuknutím krize vznikla v Praze nová zdravotní pojišťovna Média. Z technického pohledu byl projekt zajímavý nasazením nejmodernějších současných technologií, které měly zajistit radikálně jinou kvalitu nabízených služeb. Stala se inkubátorem konceptů, které později převzaly ostatní pojišťovany: přílohy č.2 jako interaktivní formuláře propojující vzhled v PDF a datovou vrstvu v XML, klientský portál, kde se mohl klient podívat, jaké platby a za co komu šly. Oproti okolním pojišťovnám jsme díky technologiím zvládali neuvěřitelné věci. To, co ve VZP dělalo celé oddělení o sto lidech, dělaly v Médii dvě pracovnice. V oblasti digitalizace příchozí pošty jsme se inspirovali reklamou, ve které vedle scanneru stál koš a co se nascanovalo, v něm končilo. Vychytávka bylo zpracování doručené pošty, kdy se všechny zprávy ze všech kanálů (klasická pošta, podatelna, pobočky, portál, datová schránka, ...) konvertovaly do jednotného formátu a dále zpracovávaly stejnou cestou. Při konverzi z papíru se provádělo OCR. Dokumenty bylo možné fulltextově prohledávat. Řešení bylo postaveno na platformě Adobe a získalo ocenění "nejkomplexnější řešení na platformě Adobe LiveCycle".

2006 - zátěžový test portálu www.volby.cz

Vrcholem mé kariéry v oblasti zátěžového testování byla příprava portálu Českého Statistického úřadu na komunální volby v roce 2006. Stoupající popularita i dostupnost internetu znamenaly nutnost posilování webových serverů. V předchozích volbách nebyla výkonnost dostatečná a tak bylo rozhodnuto udělat volby nanečisto a systém na ně připravit. Provedla se analýza chování uživatelů, naprogramovali "klikací" roboti a podle připraveného scénáře se generovala zátěž z hostingového centra. Přitom se měřilo, sledovalo, analyzovalo a navrhlo zlepšení. Systém se upravil, přenastavil a znova. Proběhlo několik takových kol. Test byl nakonec velmi úspěšný. Infrastrukturu portálu se podařilo optimalizovat tak, že reálnou zátěž zvládla skvěle. To nám otevřelo dvěře k dalším případům - na Českou poštu, Českou správu sociální zabezpečení, a další.

2006 - SUN Microsystems - firma, kde všechno funguje

Jednou pod návratu z oběda jsem si všiml, že se na stěně zastavily hodiny. Napadlo mě, že vyzkouším, jak dokonale fungují firemní procesy. Otevřel jsem service desk, kde bylo téměř všechno, a našel sekci - zdroje elektrického proudu. Přeskočil jsem zásuvky, prodlužky i přívody motorového proudu 400V a do kolonky "jiné" vepsal, že potřebuji jednu baterii do hodin o napětí 1.5V a požadavek odeslal. Požadavky zpracovávali v Holandsku, poté je předávali do ostatních zemí světa. Většinu musel ještě někdo schválit, někdy i jemu to musel někdo scháválit, to nebylo jen tak. Asi za minutu a půl někdo zaklepal na dveře: potřeboval jste baterii do hodin? Byl jsem v šoku. Nechápu, jak tak dokonalá firma mohla zkrachovat.

2005 - stěhuji server ve Spořitelně

V České Spořitelně mi jako nově nastoupivšímu architektovi dali řádný špek - přestěhovat rack (skříň plnou serverů) z jedné lokality do druhé. Předchůdce se s tím už půl roku mořil, ale vždycky ho síťaři na něčem vykostili a vypadalo to naprosto beznadějně.
Síťaři by bozi. Sídlili v nejvyšším patře a s nikým se nes*ali. Konfigurace prostředí dělali každý čtvrtek s tím, že podklady musely být odevzdané už v úterý. Kdo v nich měl cokoliv jen trochu špatně, šel do koše. Samozřejmě bez oznámení. A protože i tak nestíhali, začalo se konfigurovat každý druhý čtvrtek.
Bylo běžné, že architekt přišel k síťařům s návrhem, který mu byl velmi rychle rozcupován a vrácen k přepracování. To se i nestalo, jelikož jsem po deseti letech síťařiny o sítích něco věděl. Vykostili mě na formalitách, které jsem jako nováček neznal. Nakonec se ale ukázalo, že spolu nemusíme válčit, když jsme našli společný jazyk.
Příprava stěhování se po třech měsících dostávala do finále a měla proběhnout i přes plánovaný stop stav, který banky v prosinci mají, protože se připravují na roční uzávěrku. Předal jsem kolegům instrukce a šel pracovat jinam. Na vánočním večírku mě samozřejmě nejvíc zajímalo, jak dopadlo moje stěhování a dozvěděl jsem se, že šéf IT - pan Mader řekl, že se nic stěhovat nebude a basta.

2004 - školení time managementu v KB

Lektor: "Když chcete efektivně hospodařit s časem, vypněte si Outlook, ať vás nerozptyluje každá příchozí zpráva."
Studenti: "No jo, ale to je přesně to, co chceme. Nepotřebujeme šetřit čas, toho máme dost. Chceme, aby nám den rychle utekl a my mohli jít domů. Jsme vděční za každé drobné rozptýlení."

2003 - o růstu v korporaci

V "Komerčce" byly dvě kategorie kolegů: interní zaměstnanci a externisti. Zaměstnanci vyprávěli příhody, jak to v bance fungovalo před deseti lety, jak ji koupili Francouzi a od té doby jde všechno do desíti k pěti. Externisti vyprávěli o předchozích projektech, nových trendech a technologiích. Rozdíl v mentalitě, přístupu a růstu nešlo přehlédnout.
Poznáním jiných kultur, jiných zvyků a projektů člověk roste. Vše rozsekl kolega, který odešel do jiné firmy a dostal hned dvojnásobný plat.

2002 - nepodnikej, nech se zaměstnat

Měl jsem jasno v tom, že chci pokračovat v podnikání, jen prodat víc počítačů a naprogramovat víc webů, dostat další servisní smlouvu na nějakém dalším úřadě. Ale tatínek mi řekl jasně: jdi a nech se regulerně zaměstnat. Jednou jsem opravoval počítač v autoservisu a paní ředitelka povídá: ""Minulý týden tady byl frajer, který dva roky pracuje v Komerčce, kupoval si nové auto a platil ho v hotovosti."
Ještě ten den jsem na stránkách vyplnil přihlášku a za pár týdnů nastoupil.
Kdo šel pracovat do elektrárny, měl zadarmo elektriku.
Kdo šel pracovat do mlékárny, měl zadarmo mléko.
Proto jsem šel pracovat do banky.

2001 - Netscape vs. Internet Explorer

Dnes způsobí představa, že byla doba, kdy skoro všichni používali jako internetový prohlížeš Internet Explorer, úsměv na rtech. Jediný konkurent - Netscape Navigátor byl nainstalovaný snad pouze v počítačové učebně na naší škole. Měl své zastánce a hlavním argumentem pro jeho ospravedlnění byl argument, že zobrazuje správně podle normy. Dramatický rozdíl byl v chování atributů padding a margin.
Manželka jednu takovou debatu glosovala hláškou: Netscape ti to zbrazí podle normy, ale IE tak, jak jsi potřeboval.

2000 - první příspěvek do open source

Opensource bylo vděčné téma u přijímacích pohovorů. Revoluční myšlenka, že se zdrojové kódy mohou zdarma publikovat na internetu a zdarma stáhnout a použít, nenechávala chladným srdce tehdejších programátorů.
"Co si myslíte o open source?", "Má tento přístup podle vás budoucnost" a "Kontribuoval jste?", což byla zabijácká otázka. Každý opensource stahoval a využíval, ale přispět, to bylo něco jiného. Příležitost pro svůj první a dlouhou dobu jediný příspěvek do světa open source se objevila, když u ISDN modemu (dnes již historická, ale v té dobe suprová technologi) na operačním systému FreBSD nešlo nastavit manuálně IP adresu, masku a gateway. Vlastní kód byl na několik málo řádků, to nebylo nijak náročné, ale projít celým tím procesem, to už chtělo vysokou školu.

1999 - zakládám web o Zbraslavi

Neopakovatelným kouzlem 90. let bylo, že spoustu věci ještě nebylo vůbec nebo bylo tak nějak. Třeba webové stránky Zbraslavi. Byly jedny a nebylo těžké jim konkurovat. Dnes má zbraslav webové stránky asi patery. Začal jsem tím, že jsem několikrát za týden obešel město, opsal veřejné nástěnky a napsal to v HTML na internet. Když jsem chtěl být dobrý, došel jsem na středisko a opsal otevírací hodiny ordinací. Návštvnost byla z dnešního pohledu úsměvná, ale rostla a stránky rostly a získávaly na vlivu.

1998 - jsem OSVČ

Prodávat hard disky a paměti v Annonci, instalovat internet a opravovat počítače fyzyckým osobám šlo bez papírů celkem snadno. Psát programy pro firmy už nešlo a tak jsem si musel založit živnostenský list. Bylo to běhání na několik dní, na každý úřad zvlášť v přesně daném pořadí. Od té doby jsem mohl vydávat faktury a měl jsem "opravdovou" firmu.

1997 - moje první výplata

Sezení u počítače je jen ztráta času! shodovali se oba moji rodiče. Hraní debilních her není dobré k ničemu, naopak, ničí to oči. Tyhle řeči přestaly, když jsem přinesl svoji první výplatu. Pracoval jsem jako programátor. Ještě před maturitou jsem si dal inzerát, že hledám práci a hned 1.7.1997 nastoupil. Programoval jsem databázové servisní operace v Microsoft Visual C, což byl můj sen. Když jsem přinesl domů svoji první výplatu spadla mamince čelist. Velmi rychle se vzpamatovala a řekla, že když tolik vydělávám, budu jí z toho dávat část na jídlo a za to, že tam bydlím.

1996 - Cybeteria - první internetová kavárna v Praze

Neopakovatelná příležitost seznámit se internetem a jeho technologiemi v ranných začátcích. Svět BBS a vytáčeného připojení měl své kouzlo, ale internet, to bylo něco úplně jiného. Učili jsme se HTML, psali své první pokusy v javě, hlavně applety. V té době existovalo víc unixů, nebyl všechno linux a to mělo své kouzlo. Samozřejmě znalosti a kontakty něčeho tak unikátního indukovaly další byznys - tvorbu webových stránek, připojování k internetu, nastavování emailu apod.

1995 - bezpečnostní díra ve školním systému

Bill Gates řešil na škole, jak se dostat do skupiny s děvčaty, my na průmyslovce v Ječný měly všeho všudy tři na celou školu, a tak se naše hackerské úsilí soustředilo na prolomení školního systému.
Programovali jsme v Turbo Pascalu multiplayerového hada s komunikací přes IPX nebo chatovátko, které umělo zůstat rezidentní. Poznali jsme, že místo úsilovného hackerského snažení je snažší požádat pana profesora o pomoc na lokální stanici s problémem, který vyžadoval práva admina, a spoléhat na to, že se zapomene odhlásit.
Jednoho dne však nainstali FileProtect - systém, který se načítal ještě před operačním systémem a hlídal všechna systémová volání (INTy) a vypadal skoro neprůstřelně. Jenže někteří z nás si psali vlastní operační systém a v rámci toho bylo třeba naprogramovat vlastní ovladače. Ty přistupovaly přímo na porty periférie a protože FileProtect běžel v reálném režimu, tyto přístupy nebyl schopen ohlídat. A tak bylo jen otázkou času, kdy jsme přípravili krátký program, který přístupem na porty IDE disku načetl sektor a zapsal sektor. Tím byl FileProtect vyřazen a mohly se hrát hry.


Kontakt

Linked In
Facebook
YouTube
all(zavináč)pavrda.cz
6O3 755 61O

Poslední aktualizace 1.3.2020